Přeskoč na obsah

Aldin Popaja: Kamenní spáči

22 pondělí

Start: 22. 4. 11:00

Konec: 28. 4. 19:00

Vstupné základní / studentské / seniorské: 40 / 20 / 0 Kč

Místo: Galerie Václava Špály,
Národní 30, Praha 1

Ukázat na mapě

Aldin Popaja: Kamenní spáči

Galerie Václava Špály hostí po celý duben výstavu obrazů Aldina Popaji. Komentované prohlídky spolu s umělcem a s kurátorkou Martinou Vítkovou se uskuteční ve středu 10. dubna a v pondělí 29. dubna, vždy od 17.30.

Aldin Popaja se narodil v Bosně a Hercegovině a od 90. let žije v Praze. Sám o sobě říká, že je českým malířem bosenského původu. Jeho témata jsou bosenská, ale většinu výtvarného vzdělání a přemýšlení o umění získal v Čechách. Pro jeho tvorbu z posledních zhruba deseti let je charakteristický rozpor mezi řádem a nahodilostí, jasně geometricky definovaným tvarem a nepravidelností pocházející z reality.

„Současný člověk ze střední, západní či severní Evropy, pokud není válečný zpravodaj, zná válku jen z vyprávění. Z filmů a fotografií. Naštěstí. Postihne-li svět válka, země se ze dne na den stane nehostinným místem, v němž není žádné jistoty. Symbolicky nezůstane kámen na kameni. I díky šrapnelu v noze z prvního dne války nejspíš Aldin Popaja preferuje řád a zabývá se symbolikou, která přetrvala staletí, krále, válečné sváry, hladomory i léta štěstí a hojnosti," říká k tomu Martina Vítková.

Po počátečním zájmu o figuru se od roku 2010 Aldin Popaja přiklonil k abstrakci. Malíř užívá překvapivé barevné kombinace, vyjadřuje se prostřednictvím kompaktní plochy a náznakem iluze. Užívá tmavé a bílé pozadí, které můžeme interpretovat jako noc a den. Geometrickým řádem obrazců se proleptává v nepravidelnost jako rentgenové světlo. Malíř hledá to, co je na symbolech estetické, co historicky podmíněné a co nese význam.

Název výstavy odkazuje k tradici tvz. stećků, tajemných náhrobních kamenů, které na území Bosny a Hercegoviny, ale i Černé Hory, Srbska a Chorvatska vznikaly od 12. do 16. století. Kamenní spáči, jak jim malíř přezdívá v parafrázi
na stejnojmennou sbírku bosenského básníka Maka Dizdara, demonstrují provázání víry, rytířství a lidové kultury, jsou propojeny s místními lidmi a pohádkami, pověrami a zvyky, vyzařuje z nich jakýsi homérský archaismus. Pro Aldina Popaju reprezentují cestu k původní bázi, která předchází moderním konfliktům, ke zlatému věku, o němž sníme jako o věku jednoty, míru, rovnováhy a jednoznačné identity.